Registr dlužníků je evidencí zaznamenávající osoby, ale i společnosti, které neplní finanční závazky vůči svým věřitelům. Smyslem tohoto registru je pomoci bankám a nebankovním společnostem ověřit osoby žádající o půjčku. V registru se také dá zjistit jestli má člověk nebo firma nějaké nesplacené dluhy, nebo zda-li nečerpá více úvěrů najednou. Tato informace ovlivňuje hlavně bankovní instituce, neboť banky jen těžko takovému klientovi peníze půjčí.

Občas se stává, že se někteří lidé objeví v registru omylem, například chybou banky. Také se může přihodit, že je v registru dlužníků vedena osoba za jedinou opožděnou platbu, což "dlužníkovi" přináší zcela zbytečné komplikace. Naštěstí se registry dlužníků pro řadu společností stávájí ne zcela důvěryhodným zdrojem informací a z toho důvodu do nich nenahlíží. Dalším důvodem může být nerozlišená působnost mnoha dalších registrů.

Jaké je výchozí rozdělení registrů? 

Registry bank:

Centrální registr úvěrů (CRU) - zřízen zákonem o bankách

Bankovní registr klientských informací - spravován soukromou firmou

Nebankovní registry:

Nebankovní registr klientských informací

SOLUS - Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům

Další registry:

Registr dlužníků České republiky - CERD

Z výše uvedeného textu je patrné, že registry jsou v České republice zavádějícím nástrojem. Důvod je jasný – jejich chybovost. Neopomenutelným faktem je, že registrů je evidováno více a s některými z nich (např. CERD) větší poskytovatelé úvěrů vůbec nespolupracují. A je to tak dobře.